Pěstování vodáctví vzniklo v brněnské oblasti za určitých zeměpisných a historických podmínek. Tato oblast je na severu omezena rozvodím, které probíhá Českomoravskou vrchovinou a kde pramení většina jihomoravských řek, které tekou převážně jižním a jihovýchodním směrem. Logickou osou celého prostoru je řeka Svratka, která protéká nejvíce osídlenou a hospodářsky nejvýznamnější oblastí. Na soutoku se Svitavou vzniklo Brno, hlavní město tohoto území. Jižní a západní hranici našeho území tvoří řeka Dyje, která nakonec odvádí všechny vody tohoto povodí do Moravy a s ní do Dunaje. Oblast je charakteristická tím, že vzhledem k blízkosti rozvodí zde není žádná větší řeka, na které by byla prováděna paroplavba nebo voroplavba. Jen místy byly v minulosti konány pokusy o plavení dřeva do Brna z lesů severně od města. První lodi na našich řekách jsou historicky doloženy na Moravě v době prvního slovanského osídlení. Přesto k jejich používání na našich tocích, zejména na Svratce, došlo podstatně později. Podmínky pro využití vody k dopravě - byť v omezeném měřítku vznikly až ve středověku, kdy se na řekách počaly stavět mosty a prvé hatě, čímž se vytvářely úseky poměrně klidného toku.

Prvé čluny na našich řekách byly pravděpodobně veslové a byly sem přeneseny z jiných oblastí, kde byly pro vývoj lodní dopravy lepší podmínky. Lodí v omezeném rozsahu užívali v minulých stoletích rybáři a byla provozována těžba písku. Člověk se zajímal o řeku pouze z hlediska zajištění své existence. Teprve růst produktivity práce umožnil některým lidem využívat přírody a vodních toků k zábavě a rekreaci.

Nejlepší podmínky pro vznik sportovního využívání lodí byly v Brně, kde určité vrstvy městského obyvatelstva měly čas a prostředky pro pěstování určitých koníčků, mezi něž se postupně dostaly první formy turistiky, rybaření a veslování.

Poněvadž nejlépe situovanými obyvateli Brna byli Němci, mohly vzniknout v 19. století v Brně nejprve německý veslařský spolek (Brünner Ruderverein BRV), BRUNA a také židovský MAKABI a teprve později Český veslařský klub - ČVK. Veslové lodi jsou omezeny jen na klidné vody a nebyly proto vhodné pro sjíždění úzkých, křivolakých a poměrně mělkých a kamenitých jihomoravských řek. Teprve prvá desetiletí 20. století přinesla změny a objevily se pádlové lodi - kajaky a kanoe a tak daly vznik novému odvětví - vodáctví.

Ve dvacátých letech, která můžeme označit jako období předchůdců organizovaného českého vodáctví, byl v Brně založen 18. oddíl skautů, kteří navázali na předválečnou skautskou tradici vodních skautů, vzniklých v Praze 1912. Skauti postavili na levém břehu Svratky 500 pod jundrovským mostem chatu s loděnicí. Vedoucím byl po určitou dobu Jaroslav Čižmář, známý brněnský vodák, který se věnoval vodáctví téměř do konce života, zemřel asi v roce 1999. Je zachycen na fotografiích z roku 1926 při sjíždění Svratky v Roklia na kníničském jezu (je zachycen na lodi v saku a kravatě).

Brno bylo tehdy městem národnostně smíšeným a Němci měli již v Brně ve dvacátých letech svůj kanoistický svaz. Český svaz kanoistů, existující v té době, měl oblast své působnosti hlavně v Čechách a jeho vliv na Moravu ještě nezasahoval. Dalším centrem zájmu o vodáctví v Brně byly německé a české vysoké školy a Český veslařský klub, při němž již v letech 1924 až 1929 existoval vodácký oddíl.

Ve dvacátých letech lze doložit prvé pokusy jednotlivců i skupinek se sjížděním některých úseků našich řek, zejména Svratky, Dyje a Moravy a někteří se vydávali i na vodnatější řeky mimo oblast, zejména na Váh, Dunaj a rakouské řeky. Doloženy jsou plavby Hübnera po Svratce, Dyji a Moravě v roce 1928 a Čižmáře s Leypoldem po Váhu v tomtéž roce.

V roce 1929 vznikla v Brně skupinka nadšených propagátorů vodní turistiky, která si dala název AITUTAKI, podle jména ostrova v Tichomoří. Vedl ji agilní student František Smutný.

Další členové jako Josef Mazánek, Marie Střebická, Vratislav Vlach, Jaroslav Dřevose stali později významnými závodníky a funkcionáři. Zejména Jaroslav Dřevo patří k nezapomenutelným vodákům Brna. Ale i někteří jednotlivci se nadchli možnostmi vodní turistiky a podnikali velké plavby. V roce1930 absolvovali brněnští Miroslav Kroužila Vladislav Vosáhlo na kanoi šestitýdenní plavbu z Brna do 1600 km vzdáleného Rusčuku v Bulharsku. V roce 1931 plul Vosáhlo na maňasu z Brna do Štúrova a v roce 1933 opět sám z Brna do Břeclavi. V roce 1934 podnikl Čižmář s bratry Sázavskými plavbu po Rýnu z Bregenz do holandského Rotterdamu.

Počátkem třicátých let vodácký sport začali provozovat také někteří členové brněnského odboru Klubu Československých Turistů. V pětičlenné skupince sjeli řadu řek, a protože v Praze již existoval oddíl vodáků KČT, stali se někteří brněnští vodáci jeho členy. Značná vodácká aktivita probíhala v letech1933, 1934, kdy byly uskutečněny plavby po Jihlavě, Dyji, Moravě, Dunaji, Drávě, Bystrici v Rumunsku a dalších. Výsledkem aktivit bylo založení organizované vodácké skupiny při brněnském odboru KČST a tona schůzi 14. prosince 1934. Vstoupilo 25 členů, byl zvolen výbor a předsedou František Čech. Tato skupina vyvinula značné úsilí při vytváření podmínek pro vodáctví ve všech formách. V roce 1935 uzavřelo ústředí KČST dohodu se svazem kanoistů, podle níž vodácké skupiny turistů se staly současně členy Svazu kanoistů.

Mimo bohatou činnost turistickou i závodní vyvinuli brněnští vodáci mimořádné úsilí pro vytváření materiálních