Názor odborníka na veřejnou zeleň

Při výstavbě sídlišť v 80. letech byla masově používána metoda zahuštěných výsadeb. V podstatě nouzové řešení - za situace, kdy byl sortiment stromů omezený, zato produkovaný ve velkém množství; a možnosti údržby velmi nízké. Převzala se lesnická technologie, kdy jsou mladé stromky nasázeny hodně nahusto, čímž dojde k potlačení konkurečních plevelů a vytvoření příznivějšího mikroklimatu v dané skupině. Ovšem pak se průběžně dělají probírky, až nakonec ve vzrostlém lese je cca desetina původně vysázeného počtu stromů. A i tak je to porost záměrně přehušt ěný, protože cílem je produkce dřeva - tedy rovné dlouhé kmeny s minimem suků.

V městské zeleni by ty probírky měly být logicky ještě častější a radikálnější. U světlomilných druhů, jakými jsou například borovice, je k tomu nejvyšší čas už v okamžiku, kdy se začínají vzájemně dotýkat.

Jenže v důsledku společenské změny koncem 80. let došlo k přetržení kontinuity správy zeleně. Nově ustavované úřady městských částí často neměly potřebné informace či znalosti. K tomu přistoupil rozpor mezi čtyřletým volebním obdobím a potřebou plánovat a provádět pěstební zásahy v řádu desetiletí. A zvuk motorové pily populární není.

Skoková náprava 30 let zanedbávaného stavu pak nemůže působit jinak než drasticky. Bohužel ani výsledný stav zeleně nebude tak kvalitní, jak mohl být při řádné péči. Důsledky přehuštěného zápoje jsou u některých druhů nenapravitelné, nezbývá než je maskovat nějakým podsadbami a dosadbami (což znamená finanční prostředky vynaložené navíc). Jiné druhy mají schopnost obrůstání po uvolnění dobrou (z listnáčů např. duby, z jehličnanů tisy) a na tom by měl projekt obnovy stavět.

Petr FÖRCHTGOTT

renomovaný odborník na realizaci a údržbu zeleně, člen redakční rady časopisu Zahrada-Park-Krajina

kalendář Zveřejněno 26. 1. 2017